Kněží matriarchálních kultů se v extázi při obřadech často sami kastrovali, zbavovali se svého mužství na počest bohyně, která vládne nad životem. Příp. toto vykonávaly kněžky v extázi. Tyto pohanské kulty pak byly zatlačené židovstvím a křesťanstvím, které se snažily světu dát řád, potlačit iracionalitu, vše nepoddajné, divoké, divošské. A s nimi zmizela i jedna část našich kořenů... Dnes žijeme v jangovém světě. Ale člověk je pořád ten samý tvor, v němž se mísí racionalita s iracionalitou, rozum s nevysvětlitelnou touhou se obětovat pro něco vyššího, nedefinovatelného. Čistá iracionalita je aspektem nesmrtelné duše, něčeho, co se nedá ani pochopit, ani vysvětlit, něčeho, co se dá jedině prožít, a je to tak silné, že nás to vhání do zkušeností, o nichž se rozum domnívá, že jsou projevem šílenství. Avšak duše ví...

Pokusy sil, které se cítí nadřazené člověku, potlačit tento prvek – vytvořit kultivovaného poddajného humanoida, který by sloužil sebeukájecím hrátkám a pokusům – jsou zaznamenány mnohými způsoby. Kmen Hopiů má legendu o trojitém zničení světa (ohněm, ledem, vodou). Podle ní byli oblíbenci bohů, vyvolení, zavedení do míst, kde kataklyzmata přežili – v kontextu zásahů egobožstev Anu a jim podobných do vývoje lidstva se naskýtá otázka – Kdo byli ti vyvolení? Asi to nebyli ti nejpokornější a nejmorálnější z lidí. 

-----------------------------------

Soleia Kieerra´ch, příběh lásky

Začaly se šířit zvěsti, že voda všechno spláchne. Možná to bude dobře, tento svět není zdravý. I když se na ulicích začali objevovat proroci, obyčejní lidé tomu nedávali pozornost, měli příliš starostí vyhýbat se každodenní hrozbě smrti. Ať šlo o hlad, či zbraň pouličních hlídek, které lidi z nižších kast zabíjely jen tak z dlouhé chvíle. Velitelé to přehlíželi, "vyřádění" žoldáci totiž nikdy nevyžadovali zvýšení odměny. Vydali jsme se do hor, skupinu elitních jedinců (politiků, byznysmenů, genetiků atp.) tehdejší společnosti vedl kněz nemesiánského[1] řádu. Jedině on měl souřadnice jeskyní, které budou uchráněny. Táhla jsem se vzadu skupiny, z jejich škodolibého nadšení se mi dělalo špatně, nemohla jsem se zbavit špatného svědomí za všechny ty lidi tam dole. Snažila jsem se je tajně informovat, ale považovali mě za blázna. Moje rodina mě zavrhla už dávno, řekli, že přidáním se k řádu jsem se upsala ďáblu, nechápali, že jsem to udělala, abych něco změnila, abych zmírnila dopady. Svou svatbou s generálem jsem zachránila život svému otci a mnohým dalším, jenže to oni neviděli. Ale teď, když už nebude pro koho bojovat, proč bych měla pokračovat? To je otázka, které se nemohu zbavit... 

Zastavili jsme se v podhorském penzionu, halasně se oslavovalo. Když se všichni zvedli, zůstala jsem sedět, bylo rozhodnuto. Chvíli na mě koukali, ale většina to podvědomě očekávala a vlastně v to doufala – připomínala jsem jim poslední zbytky jejich lidskosti, znala jsem jejich nejčernější skutky. Kdykoliv se na mě podívali, cítili své vlastní trýznivé svědomí. Kněz se mi zeptal, jestli jsem obeznámena se všemi následky. Řekla jsem, že ano. Za žádných okolností bych nemohla žít ve světě, kde nebude jediná čistá duše, za kterou bych se postavila... Jaký svět oni spolu vytvoří? Prohlídl si mě podezíravým pohrdlivým pohledem a beze slova prošel dveřmi hostince. Někteří se ani neobtěžovali skrýt svou radost. Generál Noe si oddychl, ani se neohlédl… se mnou zemřou všechna jeho tajemství. I to největší, které se ukrývalo v mé děloze. Plod života tvého, Matko. 

Nikdy by se nedozvěděl, že to dítě není jeho, mylně se domníval, že je výsledkem mnohých znásilňování, kterých se na mě dopustil. Snažil se, abych potratila, dokonce mi jednou v noci vrazil dýku do břicha. Nemohl si dovolit, aby řád zjistil, že má sexuální kontakt se svou ženou, ba co víc, že jeho žena v sobě nese přirozený život. Za to byl trest smrti a zamrazení vědomí do matrixu Nicoty. Ani nevím, co by se mnou udělali, kdyby zjistili, že se jedná o plod lásky...

Děti se dnes můžou rodit jedině uměle, vytváří si tak jedince bez vlastní vůle, neschopné stát se aktivním aktérem vlastního života, neboť neprošli přirozeným procesem zrození, který člověku dá sílu postavit se všem výzvám života. Práce s životní silou byla prohlášena za projev uctívání Bohyně, jediné z Bohů, která se postavila na stranu lidstva. Prohlásili praktikování za zločin, paradoxně proti lidskosti. Využili exemplárních příkladů (které zřejmě sami zinscenovali), kdy byla zneužita jen jednosměrná podoba – síla z nebes posilující zlovolné manipulativní síly mysli či síla ze země vyvolávající pudovost a zvířeckost – oba extrémy vyvolávají v těle nepřirozený hormon, který byl člověku uměle implantován do DNA. Je to jejich pojistka. Drží člověka v šachu, nemůžu nahoru, ani dolu. Zároveň tím vyvolali strach z životní síly. Řekli, že takové pokusy vždy končí smrtí či věčným zatracením. Jenže vše je vždycky trochu jinak, než říkají – bohyně učí, že aby byl tento hadí jed překonán, aby jej tělo přestalo produkovat, musí dojít ke sloučení poškození protichůdných vláken DNA (tedy "narovnání páteře"), nelze před tímto aspektem zavírat oči, musí být vyvolán dvojakým způsobem, ze země i z nebes, do těla a zde zpracován - právě střet těchto protichůdných sil je ale tenkou hranicí mezi šílenstvím a osvobozením duše.

Takže cílem rituálů NIKDY nebyla síla jako taková, ale její transcendence skrze portál srdce. Rituál aktivace kundaliny shakti nebyl špatný či dobrý, ale ukázal deformovanou podstatu lidské duše, v nejvyšším zasvěcení nás předvedl před nejtěžší zkoušku – ZDA podlehneme opojení chladnou mocí, pocitu nadřazenosti či pudovosti, kterou v nás dokáže probudit a která pochází z implantované DNA rodu Anu - implantát vytváří pečeť v osmé čakře, která se nachází nad hlavou člověka, pečeť je jako zvířecí známka - prohlašuje člověka za majetek konkrétního božstva. Já jsem patřila Bohyni, ale ona nám všem dala svobodu. NEBO – zda zažehneme v sobě jiskru prapůvodního plamene matky Tiamat, a tím překonáme samotný koncept hadí síly – od toho okamžiku had neexistuje, žádná rozštěpenost, žádná dualita, žádné dělení, a tedy žádný strach, se kterým je možno manipulovat - svobodná vůle duše je obnovena, pečeť rozlomena, dochází k napojení na přirozený zdroj. Prapůvodní plamen zruší pouto člověka k falešnému zdroji jejich černého slunce a navrátí jej na cestu individuálního osudu, který je v souladu se službou celku. A to si samozřejmě nemohli dovolit… 

Obrátila jsem obličej k nebesům a prosila nejvyšší lásku, aby mi dala znamení. Vydala jsem se do hor, když na mou tvář začaly dopadat první kapky a ze země začaly vytékat první prameny… Zvolila jsem smrtelnost, čímž jsem se stala nesmrtelnou. Hvězdou na nebi… Bylo nás víc, láska s námi měla své plány...