Na hranici světů, v horizontu událostí viděl jsem světlo. Přišel jsem blíže k temnotě a uzřel, že ona je plná barev.

Malá velká moudra z PC her - svět Final Fantasy

Posted by Jana Mráčková - -

Malá velká moudra z PC her - svět Final Fantasy

Počítačové hry mají obdobnou úlohu jako filmy - pomáhají odžívat emoce uložené v nejzazších koutech duše, která je součástí netušených světů, v nichž zároveň s touto hlavní realitou pobýváme, tvoříme (zastarale se tomu říká "minulé životy", tenhle pojem ale vymizí s poslední generací nyní žijících léčitelů, noví průvodci jej už používat nebudou, protože by se ve světle vědeckých a duchovních objevů akorát tak zesměšnili a zdiskreditovali.).

Hry nás učí o souvislostech a příběhové RPG člověka zavedou do zcela komplexních světů a jedinečných osudů - skutečnou hodnotu ovšem získávají až tehdy, dokážeme-li si jejich poselství přeložit pro své každodenní konání a neslouží nám jen jako únik z reality, která se z této perspektivy může jevit jako nezajímavá. Pak může být počítačová hra dalším zdrojem sebepoznání.

Final fantasy je kultovní záležitost a stejně jako James Cameron či Tolkien i tady tvůrci popisují jednu z realit velké skupiny duší. Jeden z prvních dílů je dokonce výslovně věnován těm, kteří jsou zde na Zemi a zároveň i v tomto paralelním umírajícím světě. Před deseti lety jsem to nechápala. Dnes je to jiné, vidím obrazce, které dávají dokonalý smysl, jenže to nelze dát do slov. Brány jsou otevřené a Pravda proudí do lidí všemi způsoby, a tak i tahle hra je nadupaná velkolepými odkazy - válka mezi bohyní Cosmos a bohem Chaos, který před staletími ukradl třináctou hodinu a způsobil tak počátek rozpadu, který se současnou dobou akceleruje. Co slovo, to perla... 

Jak jsem se dostala k počítačovým hrám? Před dvanácti lety jsem potkala dívku, která byla velmi specifická, ona Final Fantasy a mnoho dalšího prožívala doslova uvnitř sebe. Oni (protože v jednom těle bylo mnoho perspektiv vědomí spojených nejen se světem FF, ale mnoha dalšími) mi zůstali v srdci velmi hluboko zakořeněni. I když mi červík v mysli hlodal, nikdy jsem proti její realitě neprotestovala, ona to prožívala až na dřeň, takže pro ní to skutečnost byla. V jejích příbězích nebyla jediná nesrovnalost. A i kdyby - i my sami, když vyprávíme příběhy svého života, ne vždy jsme úplně přesní.

O víkendu se mi zdál další sen zobrazující příběh duše. Jestli mojí vlastní, tím už se nezabývám, protože tady už to nějak splývá s tím Vším. Když jsem včera hledala fotky k úplně jinému tématu, jedna fotografie mě zaujala, našla jsem si, že je z 13. Final Fantasy - Lightning returns. Pustila jsem si začátek sestřihů a celá úvodní zápletka odpovídá mému víkendovému snu. Legrační je (já nevím, jakým jiným slovem bych to popsala), že mnohé scény kopírují sny, které se mi v průběhu života zdály. Díky mé dávné kamarádce vím, že tahle zkušenost je nepřenositelná, tak proč o tom píšu? Protože byste to mohli vědět, protože byste mohli zůstat otevření dalším možnostem, ... protože nikdy totiž nevíte - kdy se takové věci začnou týkat Vás nebo někoho z Vašich bližních. 

Ovšemže je těžké si udržovat vědomí, že žijeme v dokonale naprogramovaném hologramu, když zima je tak chladná a hlad je tak reálný. 

Možná se bojíme, že když se tomu všemu otevřeme, ztratíme půdu pod nohama. Z vlastní zkušenosti můžu říct - že ano, ztratíme. Ale jen do doby, než ji znovu nalezneme.

"Svět se blíží ke konci, že ani Bůh nemůže zabránit Chaosu, aby nepozřel tento umírající prostor, může jen povznést duše a umístit je do světa nového. Mnoho lidí má díky zármutku své srdce v poutech, použiješ-li boží sílu, osvobodíš je a oni se budou moci zrodit v novém světě - a ta síla vzroste, bude živit strom života, který je základem životní síly tohoto světa, to ti dá více času a ty budeš moci zachránit další duše. Ptáš se - proč se snažit, když svět je na konci svých dní? Pokud sílu použiješ pouze pro sebe, Bůh to bude považovat jako tvé selhání. Duše, která zůstane neosvícená, bude ztracena ve věčnosti."

Mám takový pocit, že všichni jsme takový za-ochránci - jde o to dotknout se tolik srdcí, kolik jen jde - svým příkladem, přiloženou rukou k dílu. Fáze nějaké pýchy nebo oběti, duchovního ega, to vše už je díky bohu za námi. A možná tvrdě zní, že se tak trochu hraje na efektivitu - že některým prostě nelze pomoci, protože jsou jako černé díry požírající naší energii - příliš mnoho práce, málo účinku. Že je lepší inspirovat deset těch, kteří jsou ještě ochotni své srdce otevřít, než zachraňovat někoho, kdo má srdce schované pod obrovskou vrstvou ledu.

Z hlediska informačního charakteru (tedy množství informací donesených ke zdroji) jsou tato ledová srdce velkým přínosem, ale dál jejich cesta nepokračuje, je to slepá ulička, bod, ze kterého se vrací zpět automaticky ke zdroji. Tedy část těchto realit se od nás odpojuje a vrací se skrze prázdnotu do obnovy - a s ní i téměř všechny aspekty života, říkám téměř, protože někteří jsou z těchto myšlenkových světů povznášeny do stabilnějších realit, aby pokračovali dál ve vývoji a informačním sběru. Něco na způsob obrázku - berte s rezervou - prostě pro ukázku slepé evoluční linie.

Otázkou zůstává - kdo je ten Bůh a zda to celé není ještě mnohem mystičtější, než se může jevit, a zda člověk opravdu naslouchá boží vůli, nebo jen oddělenému bohu mysli - a zda i s touhle možností Stvořitel náhodou taky nepočítal? Na tom nezáleží, jen je dobré se na vše dívat z mnoha úhlů pohledu.

V roce 2012 jsem sepsala "svůj příběh", který trošku osvětluje multidimenzální bytí duše, později jsem ho ze stránek stáhla, protože lidé jsou stále příliš lapeni v hmotné realitě a bez ohledu na čistotu záměrů, otevřené vědomí čelí útočným křivdám, tak přikládám jen krátký úryvek pro ty, kterých se to týká (kdo by chtěl celý text, může mi napsat email nebo žádost skrze formulář vlevo nahoře): 

V šestnácti se mi začaly vracet sny, díky nimž jsem si vzpomněla na "noční můry" z dětství. Dnes to vnímám, že mi bylo dáno prožít pár let normálním životem, byla to nejpoklidnější léta (ačkoliv si je příliš nepamatuju a nemám tam emoční zapojení - jako bych se dívala na film o někom neznámém). Tedy, pokud by se mne někdo zeptal na nejjasnější vzpomínky z dětství - budou to paradoxně mé noční můry. Říkala jsem tomu noční teror, dnes už vím, že má duše skrze své aspekty takto pracovala v mnohých světech, které by se mohly stát námětem sci-fi scénářů. Na gymplu se vše stupňovalo, najednou jsem se ráno od těch světů nemohla odpojit, jako bych byla zároveň tady i tam, pro mne to byly tehdy pořád jen sny, i když nějaké tušení tam bylo - vybavuje se mi okamžik, kdy říkám kamarádce, že musím spát i 12 hodin denně, protože mám v těch světech hodně práce, to mi bylo tak 16, a tak jsem chodila na trochu jiné "brigády" než moji spolužáci. 

Moje duše nese kvalitu rovnováhy, pravdy, což jsem vnášela do těchto nestabilních světů, za to jsem byla často pronásledována - některým energiím se dařilo proniknout až sem na Zem. Připomíná to trochu film Inception - práce na různých paralelních rovinách nebo cestování časem, jenže stejně tak už pak nevíte, která bije, když se Vám to vymkne z rukou. Setkávala jsem se tam s různými bytostmi - draci, upíři, viccani, zloději myšlenek, velmi vyspělá umělá inteligence.... Uměla jsem si představit orwellovský 1984 ještě dříve, než se mi Orwell dostal do ruky, poznala jsem pravidla světa, kde žijí upíři, o mnoho let dříve, než vznikly filmy jako Blade nebo Underworld.

Z tohoto důvodu vnímám transformaci jako úspěšnou. Po tisících bolestných nocí plných pronásledování a "slepování" nesoudružných částí vesmírů se i v těchto temných koutech univerza cosi proměňuje - skrze zkušenost Člověka a jeho objevování nových rozměrů Lásky. Vibrace lásky doletěla i do takových dálek, a i když s ní tyto bytosti neumí pracovat a je to pro ně až děsivé (nové a neznámé), začíná se nová epocha vesmírné zkušenosti..."


"Největší světlo vytváří nejtmavší stíny." Final Fantasy XIII, Lightning returns

"Dva přátelé, kteří se starají jeden o druhého - to je dost pro záchranu duše." FF XIII

One Response so far.

  1. Unknown says:

    Musím priznať An, že si prvý človek, ktorý vyjadril presne to čo sa stáva mne - že veľmi často moje telo musí dospávať všetkú tú činnosť, ktorú duša/vyššie ja alebo akokoľvek to nazvem vykonáva v snoch v rôznych realitách. Sny si pamätám a zapisujem od svojich 15-16tich. Už dlhšiu dobu ma nič neprekvapuje, každopádne vždy mi dobre padne, nájsť ďalšieho člena mojej "duchovnej rodiny" :) Jo a asi tak týždeň sa pohrávam s myšlienkou osloviť Ťa, či by si sa nechcela niekedy porozprávať cez Skype (žijem v Dubline) ;) Ivet

Leave a Reply